Jan "Žokej" Ondroušek
SVČ Lužánky
- Ředitel
O mně
Su z Brna. To myslím, říká vše. :-) Po gymnáziu jsem studoval odbornou matematiku na MUNI, leč nebyla to dobře zvolená varianta. Ale zůstala u mě láska k matematice a programování. Lepší volbou i pro současné zaměstnání bylo studium managementu vzdělávání na Univerzitě Karlově v Praze.
Během svého působení v Lužánkách jsem absolvoval také tříleté studium v rámci projektu "Dokážu to?" ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci a celou řadu kurzů zaměřených na komunikaci, facilitaci a vedení týmů.
Téměř celý život (od 6 let) jsem členem pionýrského tábornického oddílu 176. PTO Vlčata, který mi toho hodně dal a kterému to také vracím, jak je to jen možné. Oddíl mi dal vztah k přírodě, turistice a k dětem. Oddíl je taková další rodina, kde máte spoustu kamarádů, na které je spolehnutí, a můžete se na ně v nouzi obrátit.
Miluji sport, zejména pak běžky (dálkové běhy) a beach volejbal. Ale aktivně se věnuji také kolu, běhu, badecu, squashi, fotbálku, sjezdovkám a rád vyrážím na via ferrata do Rakouska či Itálie.
Rád si zahraju dobré deskovky a část své práce věnuji také programování.
Mám dvě super náctileté holky Kačku a Aničku.
Já a Lužánky
Do Lužánek jsem přišel na civilku a už jsem tu zůstal. Docela dlouho jsem kryl záda dlouholetému řediteli Střediska volného času Lužánky Mikinovi a v roce 2019 jsem na jeho ředitelování navázal.
Věnuji se hlavně rozvoji SVČ Lužánky a řízení celé organizace, která má velmi široký záběr aktivit.
Jako pedagog vedu kroužky volejbalu a programování, jezdím na pobytové akce a tábory.
Dlouhodobě v SVČ Lužánky prosazuji svobodu a tvůrčí přístup. Téměř cokoliv, co kolegové vymyslí, je možné realizovat. Jen je potřeba tomu dát hlavu a patu a když to náhodu nedopadne, tak to nevadí. Člověk má dělat chyby a učit se z nich. Chyby nedělá jen ten, kdo nedělá nic.
Baví mě taky reprezentovat SVČ Lužánky nevenek a mít tak vliv na dění kolem nás. Snažím se aktivně ovlivňovat krajskou i celostátní politku ve vzdělávání.
Moje metodika
Jde o to dobře pochopit základ, jak věci fungují a proč se to má dělat právě tak, jak se to snažím předávat.
V programování nejde o to dojít k cíli tou nejjednodušší cestou, ale vědět opravdu přesně, co, jak a proč funguje. Ve sportu se pak snažím, aby se dobře každý naučil ten základ a taky, aby ho sport bavil. Na tom pak jde stavět.
Chci taky, aby byla pohoda a důvěra. Nejde jen o ten core, ale i vše kolem.
