Marcela Zajíčková

Zvířata mě provází od dětství. V deseti letech jsem začala chodit do jezdeckého oddílu k dostihovým koním a tato láska mě provází dodnes. Kvůli koním jsem také vystudovala obor Zootechnika na Vysoké škole zemědělské v Brně a nakonec jsem v Brně i zůstala. Můj zvířecí svět se rozrostl o spoustu dalších chlupatých, šupinatých i slizkých zvířátek a po nastoupení do SVČ Lužánky na oddělení Přírodovědy se stal i mou profesí.

Životní pohoda lidí i zvířat je pro mě velmi důležitá. V Lužánkách velmi dbáme na welfare zvířat a snažíme se v tomto ohledu naše účastníky kroužků, táborů i širokou veřejnost, co nejvíce inspirovat a motivovat. Ve své práci se snažím především prohlubovat vztah dětí ke zvířatům a ukázat jim, že zvířata mají své potřeby a že umí vnímat i cítit stejně jako lidé. Jsem zastánkyní pozitivní metody v tréninku zvířat a v této oblasti se snažím co nejvíce vzdělávat. Proto, pokud to jde, se účastním workshopů špičkových světových trenérů (František Šusta, Ken Ramirez, Gabby Harris, Alexa Capra). Myslím si, že zvířata podceňujeme, respektive, že člověk přeceňuje sám sebe. Musíme se v komunikaci se zvířaty ještě hodně učit.

V Lužánkách jsem od roku 1996. Od začátku je mojí hlavní činností vedení chovatelských a terarijních kroužků, ke kterým časem přibyl kroužek Králičí hop a Pejskoviny. Se stejnou tématikou pořádám a vedu i příměstské tábory.  

Dopoledne vedu výukové programy, které za pomoci našich zvířátek oživují výuku Prvouky, Přírodopisu a Biologie.  

Pro rodiče s dětmi i širokou veřejnost pořádáme exkurze, dny otevřených dveří i přednášky o tréninku zvířat pozitivními metodami. 

Velkou a nedílnou součástí mojí práce je zajištění welfare zvířat a všeho, co s tím souvisí.

Chovatelské kroužky jsou kroužky hlavně praktické. Jde především o to, aby si děti péči o domácí mazlíčky vyzkoušely na vlastní kůži. Chceme, aby si děti uvědomily, že zvířátko není jen hračka na mazlení, ale je to živá bytost, za kterou mají zodpovědnost. Snažíme se, aby na přírodovědném oddělení byli takoví zvířecí zástupci, které pak děti mohou mít i doma. Tak se totiž rovnou naučí, co je pro konkrétní zvířátko potřeba, a jak má starost o něj vypadat. Účastníky kroužků mohou být ale i děti, jejichž rodiče doma žádné zvířátko nechtějí, či z

důvodu alergie ani nemohou. Děti se v kroužku zrealizují a svůj vztah ke zvířatům ještě víc prohloubí. Naopak do kroužků chodí i děti, které přestože doma mají zvěřinec, je jim to stále málo. A další, kteří si o své zálibě a lásce ke zvířatům potřebují popovídat.

Protože chovatelský kroužek je jedinečnou příležitostí seznámit se nejen teoreticky, ale hlavně prakticky se širokou škálou živočichů, od plazů až po savce. Potkat se stejnými nadšenci a vyměnit si s nimi své zkušenosti a postřehy ze zvířecí říše. A v neposlední řadě lépe porozumět zvířatům, jejich potřebám a naučit se dívat na svět jejich očima.