Anna Jiřincová
MŠ Lentilka - Žerotínovo náměstí
- Vedoucí aktivity
MŠ Lentilka - Kounicova
- Vedoucí aktivity
O mně
Narodila jsem se v Pardubickém kraji, kde jsem do svých dvanácti let vyrůstala. Dlouho to bylo jediné místo, ke kterému jsem cítila lásku, kde jsem se cítila jako doma. I přes to, že od svých dvanácti let žiju nedaleko Brna. V roce 2024 jsem začala pravidelně dojíždět do Prahy na kurz Montessori pedagogiky a vždy když jsem se vlakem vrátila zpátky do Brna, cítila jsem tu lásku k domovu i tady. A tak se Brno stalo po Vysokém Mýtě mým druhým domovem.
Ve Vysokém Mýtě jsem absolvovala první stupeň a také nespočet kroužků v krásné ZUŠce, kterou tam máme, a také v SVČ Mikádo. Hrála jsem na flétnu, tvořila ve výtvarném kroužku, chodila tancovat... Druhý stupeň jsem absolvovala v Židlochovicích. Tady jsem také pokračovala v kroužcích v ZUŠce, ale chodila jsem i na kroužky, které se konaly přímo u nás ve škole.
Mým celoživotním snem bylo stát se učitelkou. Když jsem chodila do školky, chtěla jsem být učitelkou ve školce. Když jsem začala chodit do školy, chtěla jsem být učitelkou ve škole. A když jsem chodila do ZUŠky, chtěla jsem učit hru na hudební nástroj. A tak jsem si v deváté třídě podala přihlášky na dvě pedagogické školy.
Vystudovala jsem předškolní a mimoškolní pedagogiku na I. Německém zemském gymnasiu. Hned od září po maturitě jsem pracovala v jedné brněnské školce. V říjnu jsem se přesunula do MŠ Lentilka, kam mě to táhlo od té doby, co jsem v ní na střední škole absolvovala souvislou praxi. V Lentilce jsem dva roky působila jako učitelka. Pak přišel čas se posunout dál. Momentálně se učím být produkční a při tom vedu výtvarné kroužky v Lentilce, jsem zastupující učitelka a spravuji Lentilce webovky. V mezičase ještě chodím hrát na klavír dětem z dětského folklórního souboru Kanavanka. Práce produkční možná zdánlivě s pedagogikou nesouvisí, ale já si myslím, že opak je pravdou. Učitelka je vedoucí své třídy, musí vnímat spoustu detailů a také potřeby jednotlivých dětí a podle toho plánovat a organizovat. Musí také umět komunikovat s rodiči. Produkční dělá v podstatě totéž, jen téměř výhradně s dospělými lidmi.
Moje metodika
Stále je co objevovat. Myslím si, že v životě pedagoga nikdy nenastane chvíle, kdy by se nebylo kam posouvat.
K dětem přistupuji individuálně, co nejvíc to jde. Občas si představuji utopický svět, kde by na jednu učitelku bylo maximálně deset dětí, aby každému mohla dát to, co zrovna potřebuje, ale aby se děti stále učily vzájemnému respektu a že někdy musí počkat, protože všechno není hned.
Ve výchově jsem si zvolila respektující přístup, protože na dětech, na mých přátelích i na sobě vidím, co může napáchat autoritativní, nebo naopak liberální výchovný přístup. Děti jsou rovné nám dospělým, jen nemají tolik zkušeností, ze kterých mohou čerpat. A my jsme tu od toho, abychom jim zkušenosti předávali, nebo jinak zprostředkovali.
Zařazuji prvky Montessori pedagogiky. Učím se víc ukazovat než vysvětlovat slovy.
Zakládám si na spolupráci s rodiči. Už na střední škole nám naše paní učitelka na pedagogiku vštěpovala, že rodič a pedagog jsou rovnocennými partnery.
Proč ke mně
Moje zájmy
Moje vzdělání
Neustálé učení a zdokonalování je základ, na kterém stavím. Myslím si, že žádný pedagog by neměl zůstat stát na místě.
Vystudovala jsem předškolní a mimoškolní pedagogiku na I. Německém zemském gymnasiu. Osm let jsem hrála na flétnu na základní umělecké škole. Umím hrát na klavír, a to díky hudebnímu vzdělání ze ZUŠ a základům hry na klavír ze SŠ. Hraju i na kytaru, ale to už čistě jako samouk. Prošla jsem nespočet kurzů pro pedagogy, nejzásadnější pro mě byly kurzy Jiřiny Bednářové, která se věnuje pedagogické diagnostice, a roční kurz Montessori pedagogiky v MŠ Vyšehrádek.
