Andrea Kamenická • SVČ Lužánky Brno

O mně

Narodila jsem se a vyrostla v Brně. Už od dětství jsem měla zájem o výtvarnou oblast, k čemuž jsem byla vedena v rodině - výtvarné umění bylo totiž velkým koníčkem mého tatínka. Jako dítě jsem strávila spoustu času kreslením všeho možného, i po tom, co jsem začala ve druhé třídě chodit do Lidové školy umění k paní profesorce Pitrové. Tam jsem docházela i jako dospělá, pak už spíš na přátelské konzultace. Po základní škole jsem nastoupila na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, což bylo velice šťastné a inspirativní období v mém životě. Ke konci studia mě začali zajímat lidé - psychologie, sociální vědy a podobné obory. Nechtěla jsem ale opustit výtvarný svět, a proto jsem se přihlásila na Pedagogickou fakultu, kde jsem vystudovala výtvarnou výchovu v kombinaci s češtinou. To bylo důležité prostředí, protože spoustu přátel a kontaktů z doby studia mám dodnes a na některé pedagogy myslím v dobrém velice často. První pedagogické zkušenosti jsem získala na Odborném učilišti v Bosonohách, kde jsem učila odborné předměty oboru zlatník - šperkař. Pak jsem se přes přátele dostala k možnosti práce v Lužánkách. Tehdy se otevíralo pracoviště v Bohunicích na Lánech a zrovna hledali výtvarníka. Zpočátku to pro mě bylo zpestření práce na učilišti, kombinovala jsem úvazky, ale pak mě práce pro Lužánky definitivně pohltila.

„Proč dělat věci jenom jako, když je můžu dělat doopravdy?“

Já a Lužánky

Do Lužánek jsem přišla v roce 1996. Mým pracovištěm se stal ateliér na Lánech. V té době byl kromě výtvarky hlad po keramice, se kterou jsem neměla zase tak velké zkušenosti. Proto jsem začala navštěvovat kurzy v keramickém studiu Kohoutov, které mi umožnily nejen zvládnou technologickou stránku keramického procesu, ale také najít svou vlastní cestu při práci s klienty různého věku. Výtvarné pracoviště se rychle a dobře rozběhlo. Nejdříve jsem vedla jen kroužky, potom přibývaly výukové programy a kurzy pro učitele. Jak postupně vzrůstala poptávka po příměstských táborech, bylo pro mě přirozené vymyslet výtvarnou koncepci - pořádáme keramické, obecně výtvarné i řemeslné týdny a výtvarná soustředění. Nikdy mě nenapadlo, že bych někde dokázala pracovat tak dlouho. Ale práce se neustále mění, dětský svět je mi stálou inspirací a prostředí Lužánek svou dynamikou nenechá lidi ustrnout.

Moje metodika

Děti se mě často ptají, kde beru nápady. Praxe funguje tak, že po létech si je začne hlava výtvarného pedagoga hledat sama a kdekoli. Cokoli člověk uvidí a zažije, může se stát materiálem pro výtvarnou práci s klientem - film, knížka, krajina, návštěva galerie - projde myslí a stane se tím použitelným nápadem. I když se inspiruji tím, jak pracují kolegové, vždycky je konečné pojetí práce nakonec moje. Pracuji ve volně navazujících projektech, ale v tomto je klíčové slovo PŘIROZENOST. Návaznost může být technická i věcná. Všechno je využitelné, každý materiál i technika. Také v posledních letech kladu důraz na pracovní stránku výtvarného procesu. Mám pocit, že pracovní výchova chybí všude, kam se podívám, a keramika má v tomto ohledu velké možnosti.

Proč ke mě

Moje, respektive naše, protože pracuji i s externisty, kroužky i ostatní aktivity jsou otevřené nejen dětem, které mají nějaký prokazatelný talent, ale i těm, kteří mají o výtvarnou oblast zájem. Anebo ho u nás teprve najdou. Je potřeba to zkusit! Často slýchám, jak někdo říká, že neumí kreslit. Nic takového neexistuje, každý to umí. Výtvarné schopnosti nejsou otázkou ruky, ale hlavy a výtvarného myšlení. A učitel je průvodce.

Moje zájmy

Výtvarná kultura, příroda, literatura, cestování.