Poslední dubnová noc je opředena tajemstvím, otevírají se skály, zem vydává poklady, pálí se ohně na holých kopcích, kde čarodějnice pořádají sabaty, skáče se přes oheň, házejí se zapálená košťata do vzduchu, zdobí se májky, pálí se čarodějnice, nad dveře se věší ochranné byliny, svěcenou křídou se kreslí ochranné symboly.
To všechno, a jistě i mnohem víc, je možné o čarodějné noci na přelomu dubna a května prožít.
A to i v Lužánkách. Čekají vás čarodějnické úkoly, ke kterým budete potřebovat kouzelnické zaklínadlo :o)
Nezapomeňte si s sebou vzít koště, košťátko, smeták či pometlo. Čarodějnické kostýmy jsou vítány.
Záleží jen na tom, který ze zvyků a tradic nám je nejbližší. A jak to vlastně s tradicemi je?
Podle keltských tradic slavíme svátek Beltain, kdy je Rohatý Bůh oddán s Paní ze Zelených Lesů, svůj svazek stvrdí oslavou u ohně, naleznou si lesní svatyni, ve které stráví společnou noc. Beltain mohl být slaven až v okamžiku, kdy druid našel první kvítek hlohu.
Germánská tradice má Valpuržinu noc podle saské bohyně, která ochraňovala čarodějnice, nebo podle Svaté Valburgy, která ochraňovala všechny zbožné bytosti před vlivem zlých čarodějnic.
Z křesťanské tradice známe Filipojakubskou noc, pojmenovanou podle apoštolů sv. Filipa a sv. Jakuba, jejichž ostatky byly 1. května přeneseny do Říma.
Staré slovanské tradice mluví o Noci ohňů, kdy se nejdřív uhasí staré ohně a pak se nový oheň rozdělá pomocí křesadla. U nás je nejustálenější zvyk pálení čarodějnic.